římskokatolická farnost Podolí
 

Různé

Proč čert nechodí do kostela?

Bylo před svatým Mikulášem. Lucifer v pekle se díval na kalendář a zlostně odplivoval. Potom prohlížel černou knihu. Zavolal si čerta Ruprechta a pravil: "Letos je na tobě řada, abys doprovázel tam toho shora na jeho cestě po všech dědinách. Vyprav se tedy nahoru k zlaté bráně a vezmi si pořádnou metlu na darebáky, nepořádné kluky a zlobivé bezbožné děti."
Černý Špunt se zaradoval, konečně si někoho odnesu a v pekle mě pochválí. Vybral si tedy největší metlu, švihl s ní vzduchem, že až zahvízdala a šel. Konečně došel a nedočkavě přecházel venku před branou. Svatý Petr vyhlédl okénkem a když ho spatřil, povídal svatému Mikuláši:"Dnes budeš mít sebou pěkně divokého čerta. Budeš ho muset krotit."
Svatý biskup se usmál a pravil:"Však já je znám."
Potom vyšel z nebeské brány a poručil čertovi, aby vzal nůši na zlobivé děti a vykročil s andělíčkem na dalekou pouť. Čert byl celý nedočkavý a Svatého Mikuláše popoháněl.
Svatý Mikuláš si pročísl rukou dlouhé bílé vousy a bručel:"Co mi letos ten čert zase provede?“ Konečně se Svatý Mikuláš s andělem a čertem dostal dolů na zem a začal chodit od domu k domu. Čert se těšil, jak zlobivými dětmi naplní svůj pytel, ale Svatý Mikuláš vždy dokázal v každém dítěti objevit něco dobrého a proto na něj čert nemohl. Blížili se k jednomu velkému domu, čert věděl, že je to kostel, a tu před dveřmi uzavřel ze svatým Mikulášem dohodu, řekl: „Já dovnitř nemohu, protože toto místo chrání sám Nejvyšší ze svými věrnými, ale zůstanu venku a ty děti, které nejsou hodné a nechrání je žádná boží moc a ochrana svatých, tak ty si odnesu.“ Svatý Mikuláš mu řekl: „Platí, ale s jednou podmínkou. Budeš tak dlouho stát venku a běhat po vesnicích a slídit kolem domů tak dlouho, dokud nenajdeš alespoň jedno zlobivé dítě a neodneseš si ho.“ Po té svatý Mikuláš s andělem vstoupili do kostela a čert zůstal venku.

Průběh „mikulášské besídky“ v kostele v Podolí v prosinci 2007 Úvodním povídáním se nastíní atmosféra v kostele: Kněz přečte tuto povídku.
Poté přijde Svatý Mikuláš a pozdraví děti a všechny přítomné.
Po pozdravení kněz vyzve děti, aby přistoupily, děti jsou představeny a co při dětských bohoslužbách děláme a jak probíhají.
Během roku probíráme svaté – ochránce dětí – jejich patrony.
Mluvili jsme o : sv. Ludmile, sv. Václavu, sv. Kláře, sv. Františku, sv. Josefu, sv. Jiří, sv. Janu Nepomuckém, sv. Martinu, sv. Vojtěchu, sv. Zdislavě. Děti by tyto světce měli znát – sv. Mikuláš položí kontrolní otázky.
Ochráncem je i Pán Ježíš a Panna Maria: zeptat se zda chodí ke svátostem – sv. zpověď a sv. přijímání.
Společně odrecitovat jednu mariánskou modlitbu a modlitbu k andělům.
Závěrečné poučení a vybídnutí k dobrému a ke zbožnosti, protože nevíme co na nás venku čeká? Rozdají se dárky a odchod.

V den sv. Mikuláše

Sotva bylo po klekání,
zazněl zvenku znenadání
zvonku hlas - a potom -hlele!
Mikuláš k nám vkročil směle.

Bílé vousy jako z vaty,
na čepici křížek zlatý
a na říze sněhobílé
hvězdičky se třpytí mile.

Ač s andělem v plné kráse
na dětičky usmívá se,
k mamince se tulí Berta,
velice se bojí čerta.

"Nenaříkej, zlaté robě,
s dárečkem jsme přišli k tobě,
kolébku ti nesem zlatou
a v ní pannu boubelatou."

"A ty, čerte, zůstaň vzadu,"
praví svatý - hladí bradu,
"vždyť Bertička tato malá
rodičů svých nehněvala!"

Pak otázka jizbou letí:
"Poslouchají vaše děti?"
"Poslouchají," matka nato!
"Odměním je tedy za to!"

Po těch slovech anděl bílý
s košem dárků k dětem pílí:
kožíšky a beranice,
botičky a rukavice,
cukrovinky a jablíčka,
harmoniku a koníčka
před užaslé klade děti -
jásot rázem jizbou letí.

I Bertička u mamičky
nebojí se již metličky,
kterou čertík mává v síni;
tou dostanou asi jiní.

Mikuláš si hladí bradu,
řetězem čert řinčí vzadu,
hubuje a mručí vztekle
až je v síňce jako v pekle...

Praví svatý: "Děti zlaté,
ať rodiče posloucháte,
po roce k vám přijdu zase!"
Odchází a usmívá se...