římskokatolická farnost Podolí
 

Různé

Reality show

Díváme-li se na život našich mnohých spoluobčanů, tak se lze domnívat, že si mnozí neví rady s realitou vlastního života. Zdá se jim příliš obyčejná, stereotypní a nudná. Chtěli by prožít něco mimořádného, vzrušujícího a „drsného“ či „hustého“. Něco při čem se zatají dech a zvedne se adrenalin. Ideálním řešením je opustit své trable a přitom zůstat v teple svého televizního křesla se sáčkem masných čipsů či lahvového piva. Některé televizní společnosti nabízejí řešení: zkuste reality show a prožijte něco vzrušujícího.
Doufám, že toto téma není neznámé, protože jak v loňském, tak i v letošním roce tato show (Vyvolení a Big Brother) měla velkou mediální podporu a ohromnou diváckou sledovanost. Jak taková show probíhá: Komerční televize vyhlásí konkurz a vybere skupinu jednotlivců (pro dramatičnost celého podniku jsou to velmi odlišné individuality), tato skupina je umístěna do luxusního domu, kde společně žije několik týdnů. Plní zadané úkoly a celý jejich život ve vile sledují po 24 hodin denně desítky kamer. Televizní diváci vše z tepla domova sledují a svými hlasy postupně vylučují ty, kteří se jim nelíbí. Kdo zůstane poslední je vítěz a získá značný peněžitý obnos.
Co je na tom zajímavého dívat se jak někdo snídá, čistí si zuby nebo klábosí při pivě. Projevuje se tak v člověku jeho zvědavost nebo tendence někoho šmírovat? Chceme vidět nějaký ten konflikt z běžného života? Oblíbenost těchto pořadů je právě zde, v očekávání něčeho neobvyklého a překvapivého. Vše navozuje dojem, na rozdíl od filmů či televizních seriálů, že tohle je „realita“. Člověk může být pohoršen a kroutit hlavou nad mravní pokleslostí soutěže, tvůrců i účastníků, ale nedá nám, abychom se alespoň občas nepodívali, kam to všechno dospělo. Tohle tvůrci pořadu dobře vědí a hrají na divákovu skrytou strunu. Důležitým faktorem je to, že divák může dění v domě ovlivňovat a neplynou z toho pro něj žádné závazky a zodpovědnost, zůstává v anonymitě. Má možnost soudit a odsuzovat, vyřknout ortel nad těmi, kteří se mu nelíbí. Stačí k tomu palec a mobilní telefon. Tato zábava není nová, v antickém Římě při hrách lid svým palcem rozhodoval o budoucnosti těch, které sledoval. Kontext je podobný, ale dnes rozvinutý díky dnešním možnostem. Dnešnímu člověku již nestačí kečupová krev či počítačové filmové animace, chce realitu.
O co doopravdy jde? O peníze, o moc, o manipulaci, jistě i o toto jde, ale především o iluzi. Tato hra iluzivní skutečnosti není produktem současnosti, útěk z životní reality do neskutečných rovin osobních iluzí a představ je člověku vlastní. I když se divákům tvrdí, že vidí realitu, je jasné, že tyto televizní reality show žádnou realitu neukazují. Vše co se v domě odehrává je skutečnosti na míle vzdáleno. Rozhovory mezi soutěžícími, radosti i starosti, které řeší i mnohé jejich vztahy nejsou reálné, je to náhražka.
Pravá skutečnost zve a nutí člověka, aby se zamýšlel nad otázkami po původu a smyslu života. Hledání té skutečnosti, která stojí za „obecnou realitou“, se může stát něčím vzrušujícím a na konci této cesty můžeme najít netušené bohatství. I když je člověk chápán jako ontologická bytost a bytostně určen tímto hledáním, tak často na toto své životní poslání rezignuje a spokojuje se s vyhledáváním stále nových náhražek. Jde mu jen o rozptýlení a momentální uspokojení. Nevím zda je to cesta, která vede k životnímu naplnění. Lidská realita je směšná ve svém pachtění a tragická ve svých důsledcích. Může se stát krásnou, protože do ní vstoupil Bůh. Osud člověka není nezvratný, nemusí končit smutně, člověk se nemusí uchylovat do světa iluzí a neskutečných televizních a reklamních představ. Stačí jen vylézt z falešného pohodlí televizního křesla, odložit čipsy a pivo a přepnout na jiný kanál.