římskokatolická farnost Podolí
 

Různé

Šifra mistra Leonarda

Vitruvian man – Leonardo da Vinci

Kolem knihy Šifra mistra Leonarda (v originálu The Da Vinci Code) od Dana Browna se v posledních dnech opět rozvířila debata. Kniha je sama o sobě velice úspěšná, vždyť za dva roky se jí prodalo více než dvacet milionů kusů.
Brown při psaní knížky trochu zariskoval a zvolil si velice „zprofanované“ téma hledání svatého grálu, téma, které už bylo různými autory různě zpracováno (vzpomeňme jen na Monty Python či na nekonečnou řadu filmů o rytířích kulatého stolu).
Brown využil techniku mystifikačního románu a na základě faktů, které jsou předkládány jako dané a neměnné, ač jsou přinejmenším spekulativní, rozvíjí děj o hledání svatého grálu (existují internetové stránky, které uvádějí vše na pravou míru – www.probe.org/docs/davinci.html, na zjevné nepravdy románu ukázal ředitel turínského Centra pro studium nových náboženství Massimo Introvigne v rozhovoru na www.cesnur.org/2005/mi_02_03d.htm).
Čtenáře spisovatel strhává jedinečným způsobem a chytře hraje na jeho psychiku – věříte, protože chcete věřit. Zdá se totiž, že módním trendem dnešní doby je stavět se proti autoritám. A když je podobnou autoritou křesťanská církev, je zájem o to větší, protože víra na které je církev postavena, může být sice na jednu stranu dogmatická a neměnná, na druhou stranu je ale právě tímto přístupem snadno napadnutelná a velice jednoduše se na ní hledají chyby a místa, kde není tak úplně jasno.
Brown vychází z jasné teze, že dějiny píšou vítězové. „Když dojde ke srážce dvou kultur, názory poraženého jsou potlačeny a vítěz pak sepíše historické knihy, ve kterých opěvuje vlastní pravdu a pomlouvá poraženého nepřítele. Jak kdysi napsal Napoleon: Historie není nic jiného než fabule, na které se shodla většina lidí.“ (viz. Brown, Dan: Šifra mistra Leonarda, první české vydání, s. 288). A právě tohle chce Brown změnit, chce zbourat církevní mýty a polopravdy a nastolit „objektivitu“, nebo jinak, chce vyhrát a uvést pravdu svoji.

Poslední večeře
Poslední večeře – Podle Browna je to jedno z mnoha svědectví minulosti o tom, že Kristus a Máří Magdalena měli poměr – Máří je postava nalevo od Krista.

Vypravěčské umění, rychlý spád děje, historicky „profesionální“ uvádění faktů, čtenářsky vděčné téma kryptografie a hlavně výše zmíněná touha čtenáře něco změnit, být pomocníkem při pádu tak mocné síly, jakou bezesporu křesťanská církev je, vytvořilo z této knihy román natolik atraktivní, že se stal bestsellerem loňského roku a v prodejnosti překonal i Harryho Pottera. A jak to tak vypadá, prodejnost knihy ještě klesat nebude. Paradoxně není důvodem nic jiného než rozhodnutí Vatikánu, který přidal tuto knihu na „index“, tedy nedoporučil křesťanům, aby ji četli.
Ve vatikánském rozhlasu kardinál Tarcisio Bertone řekl: „Nečtěte a nekupujte Šifru mistra Leonarda, román přece nevzniká mystifikací historických skutečností, ubližováním či pomlouváním nějaké historické osobnosti, která má v dějinách církve i lidstva určitou hodnotu i vážnost“. A tato slova byla pak médii automaticky převzata jako názor celého Vatikánu.
Nezbývá mi, než si, jak už je v současnosti téměř zvykem, postesknout nad kvalitou a objektivitou současné žurnalistiky. Už o několik dní později totiž vyšlo najevo, že představitelé katolické církve nejsou ani zdaleka zajedno v názoru na román.
Je pravda, že noviny se píšou z hodiny na hodinu, tím spíš jedná-li se o internetový magazín, ale nemyslím, že by se mělo vše generalizovat, jako to předvádějí naše media (Vatikán odsoudil Šifru mistra Leoparda). Objevuje se mi tu totiž jistá paralela, zdá se mi, že lidé v současnosti směřují k bourání a destrukci organizací a společnosti víc než kdy dřív (proto se tolik líbí Brownův román nebo třeba Matrix). Podobnou možnost však nedává pouze zábavní průmysl, ale také ten, co by měl být informativní a co nejobjektivnější. Současná média se tím, jak se ženou za informacemi nastaví do role nezávislého pozorovatele, ale nemilosrdného a nespravedlivého kata.
Na závěr je třeba jen připomenout několik velice známých věcí: Média utvářejí společnost. Společnost utváří média. Médiem je knížka stejně jako týdeník. Špatná reklama je taky reklama. Špatná reklama může být pro podnikatele někdy lepší než dobrá reklama.
Z toho všeho plyne, že se jen tak Da Vinci Code z pultu neztratí a film, který je podle knížky natočen a ve kterém se objeví Tom Hanks, Audry Tautouová a Jean Reno, je kasovním trhákem.
Bestseller Dana Browna rozpoutal ve světových, ale i českých médiích vášnivé diskuse. O románě bylo napsáno bezpočet recenzí, na knihu reagovali s rozhořčením i představitelé katolické církve. Proč tolik humbuku kvůli jedné detektivce? Do příběhu je zakomponována konspirační teorie, která má zdiskreditovat historický výklad základů křesťanství. Pokud by autor sám netvrdil, že jde o vědecky potvrzená fakta, nemělo by smysl reagovat na fiktivní, možná zajímavý a napínavý příběh. Historici a odborníci na rané církevní dějiny vesměs kroutí hlavami, co vše je možné překroutit. Na pultech knihkupectví se již objevily další tituly, těžící z popularity Brownovy knihy a jiných spikleneckých teorií na podobná témata. Některé z nich vykládají omyly a zavádějící nepřesnosti, jichž se autor dopouští. Patří k nim i kniha Barta Hermana Šifra mistra Leonarda - Pravdy a smyšlenky..
Otázkami, které vyvolává Brownova kniha, se na těchto stránkách budeme dále zabývat, takže se brzy můžete těšit na překlad kvalitního rozboru Brownových spekulací a na další zajímavosti.

Šifra mistra Leonarda - a skutečnost - článek Jana Lipšanského přetištěný z Britských listů
Svatý humbuk - recenze Brownovy knihy
Další Šifra aneb co si Dan Brown vymyslel - recenze polemizující knihy Barta Ehrmanna

Zajímavé externí odkazy k tématu:
Šifra mistra Leonarda – aneb jak se dneska bortí ideály (www.sever.cz)
Manželé Ježíš a Máří Magdalena (recenze v Reflexu)
http://www.cesnur.org/2005/mi_02_03d.htm - reakce
http://www.probe.org/content/view/127/169/ - podrobný rozbor Brownových spekulací (ang.)
http://www.leaderu.com/popculture/dismantlingdavinci.html - podrobná kvalitní recenze (ang.)
http://www.rbc.org/davinci/dvc_vs_church_history.php - další rozbor (ang.)
http://www.opusdei.org/art.php?w=61&s=238 - stanovisko katolické organizace Opus Dei (ang.)
www.danbrown.com - propagační stránky Dana Browna (má zde pouze pozitivní ohlasy)

Šifra mistra Leonarda – a skutečnost

Jan Lipšanský
Ve světě i u nás je stále populárnější kniha Dana Browna s konspirační teorií z dávné historie lidstva, v níž existuje Převorství sionské, jež založily děti Ježíše Krista a Maří Magdaleny. Autor tvrdí, že vychází z reálných faktů. Jaká je však skutečnost?
Šifra mistra Leonarda vyvolala ve světě i v ČR menší šílenství, počet prodaných výtisků stoupá geometrickou řadou a v předprodukčních přípravách je i film podle této knihy, v němž by podle nepotvrzených zpráv měl hlavní roli hrát Tom Hanks. Ona popularita bude asi dána samotným konspiračním zabarvením celé knihy a výtkami proti katolické církvi, že zase něco zatajuje. Přitom mnoho čtenářů zapomíná, že jde o fikci a není se co divit, když je mate a oklamává i samotný autor.
Na straně 9 své knihy totiž Dan Brown uvádí tzv. Fakta, podle nichž by se mohlo zdát, že mnohé informace, na nichž se jinak fiktivní kniha zakládá, pocházejí z nějakých starobylých historických dokumentů. Opak je pravdou. Massimo Introvigne na svých stránkách uveřejnil rozsáhlé otázky a odpovědi o lživých informacích v této knize. Najdete je ZDE a my vám přinášíme alespoň stručný český překlad několika závažných pochybení ze strany autora.
Autor např. tvrdí, že jeho údaje jsou založeny na pergamenech, objevených v roce 1975 v pařížské Bibliothe`que Nationale a známých jako Les Dossiers Secrets, v nichž se má psát o Převorství sionském. Ve skutečnosti však jde o podvržené dokumenty nikoliv z roku 1975, ale 1967, které sepsal a k jejich autorství se přiznali Pierre Plantard (1920-2000), autor mnoha populárních knížek o mysteriózních tajemstvích Francie, Ge`rard de Séde (1921-2004) a pravděpodobně také Jean-Luc Chaumeil. Samotní autoři a členové zednářské lóže se dokonce k autorství sami přiznali a minimálně v roce 1985 prošla zpráva o Les Dossiers Secrets jakožto falzifikátech světovým tiskem.
Podle těchto falzifikátů sepsal Dan Brown své dílo, v němž byla linie Merovingianů, tedy údajných legitimních potomků Kristových, sesazena v roce 751 Karolinci. Ve skutečnosti žádná taková linie neexistovala a Převorství sionské bylo založeno až 7. května 1956 různými alchymisty a zednáři, hlásícími se ke svým historickým vzorům, např. Nicolasi Flamelovi (známým čtenářům Harryho Pottera, 1330 - 1418), Robertu Fluddovi (1574-1637) či zvěstovateli rosenkruciánské legendy Johannu Valentinovi Andreaemu (1586-1654), a samozřejmě i k vědcům jako Leonardo da Vinci (1452-1519) nebo Isaac Newton (1642-1727). Posledními velkými mistry by měli být spisovatelé Charles Nodier (1780-1844) a Victor Hugo (1802-1885), skladatel Claude Debussy (1862-1918), básník Jean Cocteau (1889-1963) a Msgr. Francois Ducaud-Bourget (1897-1984), kněz úzce spojený se schizmatikem Msgr. Marcelem Lefebvrem (1905-1991).
Jak vidno, nemohlo Převorství sionské existovat v 11. století, když vzniklo až ve století 20., navíc inspirací byl běžný mnišský řád jiného jména, který jako jiné se staral o bezpečnost a zdraví poutníků a který zanikl v 14. století. Těžko tedy mohl být jeho velmistrem Leonardo Da Vinci, Isaac Newton, Victor Hugo a další.
O manželství mezi Ježíšem a Maří Magdalenou se Les Dossiers secrets vůbec nezmiňují, jde jen o upravenou historku anglického herce Henryho Soskina, známého ze seriálu The Avengers, který posléze začal režírovat pro BBC pořad o záhadách (pod jménem Henry Lincoln) a spolupracoval s triem Chérisey - Plantard - de Se`de. Různé příhody ze seriálu pak vyšly v knize The Holy Blood and the Holy Grail (Svatá krev a Svatý grál, česky 2003). V prvních vydáních měla být Ježíšovou partnerkou jakási Salome, ale po větší účinek se později vymyslelo spojení Ježíše a Maří Magdaleny. Mezi oběma knihami je taková spojitost, že autoři Svaté krve..., pánové Baigent a Leigh zažalovali Dana Browna z plagiátorství.
Zbývají pak již jen různé dohady – prezidentka Společnosti Leonarda Da Vinciho, profesorka Judith Veronica Fieldová, který vyučuje na univerzitě v Londýně, dokazuje ve své studii, že postava na obraze Poslední večeře od Da Vinciho, sedícího vpravo od Ježíše, není žena. Záleží však na každém, co na obraze chce, nebo nechce vidět. Ale dejme tomu, i kdyby postava na plátně byla žena, zbývá pořád ještě tento myšlenkový postup: a) dejme tomu, že je to Maří Magdalena, za b) tím, že tomu věřil Da Vinci, není dáno, že jde o fakt, ale i kdyby, c) jak z toho vyplývá, že Maří Magdalena, účastnící se poslední večeře, byla manželkou Ježíše?, d) že měla dvě děti, e) že tyto děti by stále měly vládnout církvi, f) že na ochranu tohoto tajemství vznikla nová církev, g) a že Leonardo byl členem této společnosti?
Důkazem pro tato tvrzení nejsou ani gnostická evangelia, navíc první závazný kánon evangelií – muratoriánský – vznikl kolem roku 190 po Kristu, tedy 90 let před tím, než se narodil císař Konstantin, který se měl údajně podílet na vyloučení některých evangelií z kánonu Nového zákona. Ostatně, čeští čtenáři si mohou ona údajná tajná evangelia přečíst v češtině v knihách Neznámá evangelia I-III, která vydalo nakladatelství Vyšehrad.
Evidentně jde tedy o snahu vytřískat na senzaci a dnes tak populární nepodložené kritice katolické církve co nejvíc. Ale kdo chce věřit planým historkám, asi ho ani fakta nepřesvědčí.
Přetištěno z Britských listů

Svatý humbuk

recenze knihy Šifra Mistra Leonarda od Dana Browna
Peter Millar
Na archeologickém pátrání, starobylých náboženských reliktech a mystické ikonografii je něco, co může z průměrného akčního příběhu udělat magickou záhadu.
Takže román, který začíná bizarní vraždou kurátora v Louvre, následníka Leonarda da Vinci a Izáka Newtona jako hlavy tajné společnosti zasvěcené utajování Svatého Grálu a pravdy o Kristu, zvedá vlasy na hlavě a téměř vnuká víru v propagandu vydavatele.
Ale titul Brownova Kódu Da Vinci (v originále „The Da Vinci Code”, česky „Šifra Mistra Leonarda”) by nás měl varovat. Evokuje neblaze proslulou formuli Roberta Ludluma: určitý člen a běžné slovo, se vsunutým exotickým jménem.
Od Scarlattiho dědictví (The Scarlatti Inheritance), přes Mataresův kruh (The Matarese Circle), po jeho poslední Prometheův podvod (The Prometheus Deception), Ludlum vyráběl řetězy extravagantních komplotů vytvořených šablonovitými postavami pronášejícími absurdní dialogy.
Dan Brown, obávám se, je jeho důstojný nástupce.
Toto je bezpochyby nejhloupější, nejvíce nepřesný, neinformovaný, stereotypní a zaslepený brak plný šablonovitých postav, který jsem kdy četl. A to už něco znamená.
Už to by bylo dost špatné, že Brown vstoupil do přetlaku New Age se snahou slátat dohromady grál, Marii Magdalénu, templářský řád, sionské převorství, rosenkruciány, Fibonacciho čísla, Isidin kult a věk Vodnáře. Ale on to udělal tak nepořádně. První stopa je hned zkraje, když hrdinka Sofie, francouzská policejní expertka na kryptografii, odhaluje, že jí její otec sdělil, že z anglického slova „planety“ (planets) může být vytvořeno „ohromujících 62“ jiných slov.
„Sofie strávila tři dny s anglickým slovníkem, než je našla všechny.“
Nejsem žádný expert na šifry, ale během 30 minut jsem jich zvládl zaznamenat, včetně plurálů, 86.
Nepřekvapí, že, když jsou Sofie a její americký symbologický společník celí tumpachoví z podivného psaného textu, který podezřívají z toho, že by mohl být druhem starobylé semitštiny, nakonec se ukáže, že jde o anglický text psaný kurzívou pomocí zrcadla (což je přesně to, jak to vypadá na první pohled).
Bylo by to nimrání se v maličkostech, nebýt toho, že celé pátrání je v podstatě honba za pokladem stavějící na přesně takových souvislostech. Člověk by netrpělivostí padl do mdlob, než se jim podaří odhalit, že její jméno je tvar slova „sofia“, které znamená „moudrost“.
Možná to není zase tak podivné. Nehledě na tyto „skládanky“ je kniha zaneřáděna nepochopeními, botami a místními popisy opsanými přímo z turistických průvodců.
Brown evidentně věří, že pro francouzské mobily je obtížné volat „transatlanticky“, že Interpol zaznamenává každou noc, kdo spí ve kterém pařížském hotelovém pokoji, že někdo ve Scotland Yardu se do telefonu hlásí „Tady je Londýnská policie“, že angličtina je jazyk, který nemá žádné latinské kořeny, že Anglie je země, kde pořád prší (OK, v tomhle může mít pravdu).
Nevyhnutelně, pochybná britská postava je parodie příslušníka vyšší třídy, jménem Sir Leigh Teabing, jejímž testem, propouštějícím skrze bezpečnostní bránu, je otázka, jaký si dávají čaj. Správná odpověď je – kupodivu – Earl Grey s mlékem a citrónem.
Rozluštění tajemství je naprosto neuspokojivé a předpokládaným špatným hochům, Opus Dei a Vatikánu, je dovoleno uniknout ze smyčky, pravděpodobně ze strachu před americkými soudními procesy.
Brownovi vydavatelé si vybubnovali hrst žhavých komentářů od amerických pisatelů thrillerů. Mohu se jenom dohadovat, že důvodem jejich nechutného velebení bylo, že ve srovnání s tímto dílem vypadají ta jejich jako mistrovské kusy.

Další Šifra aneb co si Dan Brown vymyslel

Zřejmě nejčastější otázka čtenářů románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda je: Bylo to tak doopravdy? Opravdu měl Ježíš dítě a církev to před námi tají? Ze všech v češtině vyšlých knih dává zřejmě nejlepší odpověď dílo Barta Ehrmana s podtitulem Pravda a smyšlenky.
Bart Ehrman je podle informací na obale knihy vedoucím katedry religionistiky na univerzitě v Severní Karolíně a odborník na rané církevní dějiny. A podle všeho to bude dobrý učitel.
Pro celkové pochopení knihy je sice lepší mít elementární povědomí o bibli, nezbytně nutné to ale není. Styl, s jakým Ehrman osvětluje rané křesťanství, Nový zákon i život na Blízkém východě na přelomu letopočtu je čtivý a zároveň po faktické stránce přesný.
Některé pasáže z úvodu knihy, které popisují například jednotlivé myšlenkové proudy mezi ranými křesťany, vyžadují sice hlubší soustředění, bez nich by ale bylo nebylo možné pochopit všechny souvislosti mezi (pravděpodobnou) realitou a Šifrou mistra Leonarda.
Odměnou pozornému čtenáři pak bude nejen odlišení mezi pravdou a fikcí v Šifře, ale i porozumění toho, jak vlastně vznikalo křesťanství a z jakých kořenů vzešlo.
Ehrmanova kniha má dvě části. V prvním, poněkud abstraktnějším dílu, autor rozebírá vznik Nového zákona a jednotlivých evangelií i roli císaře Konstantina. Druhá část věnovaná životu Ježíše a Máří Magdalény se už pak častěji odvolává na samotnou Šifru a její příslušné pasáže.
A jaký je výsledek bádání historika, který sám přiznává, že se mu Brownova kniha líbila? Hledači senzací budou asi zklamáni. Ukazuje se totiž, že Brown si řadu fakt domyslel a přibarvil a domyslel. Vznikl tak sice působivý thriller, za historicky věrný ho ale lze považovat jen stěží.
Sám Bart Ehrman na několika místech přiznává, že jako román se mu Šifra líbila. Chtěl ale uvést na pravou míru historická tvrzení o Ježíši, Máří Magdaléně či císaři Konstantinovi.
Jestliže totiž výtvory autorské fantazie obsahují chyby, píše Ehrman v prologu knihy, znamená to, že lidé nebudou vnímat historii tak, jak se odehrála, a nahradí skutečnost fikcí.
Aby se tak nestalo, napsal knihu, která stojí za přečtení.