římskokatolická farnost Podolí
 

Památky

Z pohnutého života sochy sv. Floriána v Podolí
Kaplička sv. Jana Nepomuckého

Z pohnutého života sochy sv. Floriána v Podolí

Člověk byl na své životní pouti nucen vynakládat nemalé úsilí, aby si zajistil základní životní potřeby. Dokázal si však také ukládat vyšší cíle a uskutečňovat svoje smělé představy.
Často však do jeho záměrů a to zpravidla nečekaně, vstoupila příroda a silou vnějších okolností ho odkázala do role bezbranného pozorovatele. V těchto chvílích si uvědomoval svoji slabost a pokorně hledal pomoc. Veden vírou a životními zkušenostmi se obracel mimo hranice světa kterému, jak se domníval, rozuměl. Hledal tam mocného ochránce – patrona (z lat. pater otec, patronus ochránce), v jehož přízni by, sám bezbranný, čelil hrozícímu nebezpečí. Z vděčnosti a rozličným způsobem pak svým patronům skládal hold. Na vesnici a na příhodném místě to mohla být socha. Podolí, významná a bohatá vesnice, si to v minulosti mohla dovolit hned na několika místech. Sochy které zde z tohoto období můžeme nalézt svým výtvarným pojetím a kvalitou řemeslného zpracování pak dodnes patří k tomu lepšímu co je možné v okolí obce spatřit.
Někdy se člověku přihodí, že zapomene na povinnosti za kterými pospíchá a povšimne si i soch. Možná i těch dvou co stojí, v zahrádce kostela sv. Jana Nepomuckého. Jedna z nich představuje sv. Floriána. Podle legendy světce a mučedníka. I tato naše socha jako by sdílela jeho pohnutý životní osud.
Sv. Florián, spolu se sochou sv. Františka Xaverského, stojí v Podolí od roku 1749. Dokládá to Jan Tenora v publikaci Statek sv. Petra (I. díl str. 94) v pasáži kde ve výčtu investičních akcí kapituly stojí: „…stavby u rybníka u Pindulky, v roce 1749 nový most v Podolí a dvě sochy 160 zlatých, byt u mlýna na prach 151 zlatých“ . Z této informace se dá usuzovat, že v Moravském zemském archivu budou uloženy dokumenty, které mohou upřesnit okolnosti jejich původu.
V době kdy se v Podolí řešila situace okolo poškozené sochy sv. Floriána, mohl se zvídavý čtenář o tomto světci v Ottově encyklopedii všeobecných vědomostí dočíst:
„…svatý Florian, mučedník hornorakouský (zemřel v roce 304) při pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána a spoluvladaře Maximiána. Smrt mučednickou utrpěl jako vojín vysloužilec, povzbuzen byv příkladem 40 vojáků, svých podřízených, blízko vesnice Lorchu v hornorakouském kraji travenském, nedaleko řeky Enže na místě starodávného města Laureaca, kdež dle tradice svatí Lukáš a Marek byli zvěstovali evangelium. Když nechtěl se zříci víry Kristovy, dal jej vyšetřující soudce Aquilinus nejprve třikráte provazy a meči bíti, načež uvázán mu kámen na hrdlo a on utopen v Enži. Voda zanesla mrtvolu na skálu, k níž dle tradice přiletěl neobyčejně veliký orel.
Tělo sv. Floriána pochovala pak zbožná paní Valeria v Linci, odkud (z kláštera augustiniánů, kam z prvního hrobu bylo přeneseno) je přenesli dva jáhnové do Říma, po kteréžto události nepřátelé, jak v Římě samém tak ve veškeré Itálii, zuřiti přestali. Roku 1183 žádal polský král Kazimír zároveň s biskupem krakovským Gedeonem na papeži ostatky sv. Floriana jako záštitu proti Rusům. Žádosti bylo vyhověno a ostatky uloženy v nově vystavěném chrámě v Krakově. Tím byl přijat sv. Florián za patrona Polska. Svatý Florián ctí se vůbec, hlavně v krajinách našich, jako patron proti ohni a vodě. Zobrazuje se jako vojín, lijící z konve vodu do plamenů. Svátek jeho se světí dne 4. května“.

Florián je jméno latinského původu odvozené od slova „florens“ nebo „florianus“, což znamená kvetoucí a nebo i rozkošný. Jeho českou obdobou je Květoslav – Květa. Občanský kalendář uvádí na den 4. května jméno Květoslav.
Jako ochránce proti ohni a vodě byl svatý Florián přijat za patrona hasičů. Starý požární řád, který platil v Brně až do roku 1867, uvádí že: „…majitel domu, ve kterém vznikl požár, byl povinen dáti vykonati slavnou mši v městském farním kostele u sv. Jakuba na počest sv. Floriána“.
Tento patron se dostal i na pořad výborové schůze podolského hasičského sboru, konané v červnu 1894, kde je v protokolární knize zapsáno: „…pan velitel uvádí, že pan Hlaváček daruje sboru sochu sv. Floriána, by se na něj připravilo místo“. V této věci bylo sice jednáno i na následující schůzi, ale jestli k předání daru skutečně došlo není známo.
Jisté však je, že sochy svatých, Floriána a Františka Xaverského byly původně postaveny u mostu přes mlýnský náhon a to na straně u budovy sladovny (t. j. dnešní sokolovny). Stalo se tak při stavbě nového mostu, velmi pravděpodobně v roce 1749. Toto datum dodnes nese podstavec sochy sv. Františka Xaverského. Místo u bývalé sladovny, kde sochy stály je potvrzeno i později na pohlednicích vydaných po roce 1900.
Právě v této době došlo k události, která po delší čas plnila agendu několika úřadů. Dne 15. ledna 1902 podal strážmistr Kauer z policejního oddělení v Líšni následující hlášení:
„…v poslední době byla na soše sv. Floriána, stojící u silnice uprostřed obce Kritschen (Podolí), prudce letící husou uražena hlava a roztříštěna.
Potom, co představenstvo obce Kritschen se necítí povinováno opravou této sochy a tato socha byla údajně postavena na uvedené místo Brněnskou dómskou kapitulou, vyvolává nynější stav u kolemjdoucích častou kritiku a tímto se podává o tom udání“.

Věta z předchozího hlášení strážmistra Kauera: „…vyvolává nynější stav u kolemjdoucích častou kritiku“ dokazuje, že tenkrát ještě byli podolští občané ke svému okolí lhostejní, rádi kritizovali, ale sami ruku k dílu nepřiložili.
Informace o této události se dostala až na pracovní stůl kanovníků kapituly, kteří hledali u svého správce v hospodářském úřadu v Podolí odpověď na otázku komu socha patří a kdo tedy ponese náklady na její opravu. Správce Karel Štěpánek odpověděl:
Veledůstojná královská dómská kapitulo!
Dle rozhodnutí silničního výboru si dovoluje v úctě níže podepsaná správa statku po obdržení příkazu ze dne 27. ledna 1902 oznámit, že zmrzačená socha sv. Floriána se nachází na zděném mostě přes mlýnskou strouhu několik kroků od obytného domu sladovny, který nese druhou sochu, a sice sv. Jana
(pozn.: jedná se o sv. Františka Xaverského dlouho v obci považovaného za sv. Jana), stojící naproti, s letopočtem 1792.
Nikdo zde neví, jak dlouho tam obě sochy stojí a kdo je nechal postavit a v úctě níže podepsané správě statku se nepodařilo zjistit, kdo je povinen provádět jejich opravu.
Doposud nebylo potřeba provádět u obou žádné větší opravy a menší opravy prováděl doposud dobrovolně a zdarma obchodník Antonín Klimeš. Podle názoru v úctě níže podepsané správy statku je povinna provádět údržbu obou soch obec Kritschen“.

Správcova odpověď problém se zodpovědností za údržbu sochy nevysvětlila a proto se kapitula v polovině února obrátila na farní úřad ve Šlapanicích, pod jehož duchovní správu Podolí tehdy patřilo, s následujícím dotazem:
„…v Podolí stojí na můstku přes mlýnský potok socha sv. Floriána, jež v poslední době značně byla porouchána a proto nyní nezbytně větší opravy potřebuje.
Jelikož obec podolská této opravy na sebe vzíti nechce a povinnost tuto královské kapitule přičítá, žádá se důstojný farní úřad, aby v domácím protokole, po případě ve farním archivu laskavě pátral a sem pak zprávu podati sobě neobtěžoval, kdo zmíněnou sochu v Podolí postavil a kdo jest zavázán o její udržování pečovati“.

Výměna korespondence a další zjišťování dalo hodně práce. Kapitula dokonce musela na farním úřadu ve Šlapanicích urgovat urychlenou odpověď, ale mezitím uplynulo tolik času, že další dopis odeslaný počátkem května již jen požadoval informaci kdo celý problém vyřešil:
Správě kapitulního velkostatku v Podolí.
Dle zprávy sem došlé dal kterýsi občan z Podolí aneb obec sama sochu sv. Floriána, která stojí na mostě v Podolí a v poslední době byla značně porouchána, na svůj náklad opraviti.
Žádáte se, abyste sem oznámil, zda-li tato zpráva zakládá se na pravdě“. Správce Karel Štěpánek odpověděl rychle a stručně:
„…k ctěnému dotazu ze dne 4. tohoto měsíce, dovoluje si v nejhlubší úctě oddaný oznámiti, že poškozená socha sv. Floriána u mostu v Podolí stojící byla nákladem zdejší obce opravena“.

Socha byla skutečně opravena a mohla opět důstojně plnit svoje poslání patrona nad vodami mlýnského náhonu a dále sloužit pro potěchu a posílení ducha pocestným. Spolu s blízkou vodou však plynul také čas a s ním přišel rok 1929, který přispěl k tomu, že byly obě sochy přestěhovány na svoje nynější místo v kostelní zahrádce. Okolnosti této události zapsal tehdejší farář Josef Blažek:
„…před nově zbudovanou sokolovnou, kde zřízeno kino stávala socha sv. Jana Nepomuckého (pozn.: sv. Františka Xaverského) umělecká památka z 18. století. Někomu však byla trnem v oku a tak jednoho rána ocitla se na zemi značně poškozena. V poprašku sněhovém bylo „markírováno“ jako by to byl udělal autobus couváním. I roztříštěné sklo tomu zdálo se nasvědčovati. Snad se to tak i stalo. Jen že poloha sochy nasvědčovala jinému. Pachatel nezjištěn. Úprava i sochy sv. Floriána – jeho protějšku – a znovu postavení stálo konkurenční výbor 5000,- Kč.“. Vynaložená finanční částka však poukazuje na důkladnou opravu, tedy nejen na postavení sražené sochy.
V kostelní zahrádce, sv. Florián blíže ke vchodu do kostela a sv. František Xaverský blíže k sakristii, se oba v roce 1992 dočkali odborné péče z rukou restaurátora. Byl nejvyšší čas. Zub času totiž mohl způsobit, že by podolští přišli o dva ze svých patronů. I v roce 2005 bylo o sochy dobře postaráno. Proběhlo jejich ošetření, odstranění mechů a impregnace proti vlhkosti a dešťové vodě.

S pomocí pana faráře Pavla Kopečka, kterému tímto děkuji, připravil Jiří Čalkovský.

 

Nahoru

Kaplička sv. Jana Nepomuckého

Na staré císařské cestě z Podolí ke Gandii, stávala „odnepaměti“ barokní socha sv. Jana. Tento světec, obrácený k Podolí, ve vztyčené ruce držel kříž, aby všem kolemjdoucím připomínal, kam se má ubírat naše pozornost. Z tohoto místa nad obcí, nad uličkami, žehnal našim předkům a byl i majákem pro ty, kteří v minulosti chodili touto cestou za prací do Brna. Tato socha v polích byla vystavena „nejrůznějším vlivům“ a na počátku devadesátých let měl Jan Nepomucký upadlou ruku a celkově socha byla velmi poškozená.
Bylo velkou zásluhou tehdejšího pana starosty Miloše Lorence, že socha byla opravena a umístěna opět v blízkosti císařské cesty, ale tentokráte pod obecní úřad. Na původní místo sv. Jana byl osazen kříž a postupem času se vytrácel svatojánský charakter tohoto místa, který byl spojen s různým pobožnostmi, průvody a modlitbami. Mnohé generace si hrávali „Na Svatecu“, jak toto místo nazývaly, a jeho genius loci si nesli v srdci.
V minulém roce, na podnět pana Miloše Vránka, vznikl projekt stavby drobné kapličky ke cti sv. Jana Nepomuckého, který se podařilo také úspěšně zrealizovat. Kříž byl převezen ke hřbitovu, kde zapadá do celé koncepce vstupu a současně je i výmluvným znamením, že smrtí život nekončí. Stavby kapličky se zhostila stavební firma Přemysl Veselý, která pracovala podle návrhu Ing arch. Petra Parolka.
Kaplička sv. Jana Nepomuckého je zděná drobná sakrální stavba po vzoru pozdně barokních Božích muk. Zděný dřík stavby nese pískovcovou pamětní desku – základní kámen této kapličky, který posvětil papež Benedikt XVI. dne 27.9.2009 při své návštěvě v Brně -letiště Tuřany. Jedná se o jedinečnou a svého druhu zcela unikání připomínku této historické události, která takto promlouvá ke všem kolemjdoucím. Zděná hlavice, od dříku oddělená drobnou římsou, ve svém výklenku uchovává obraz sv. Jana Nepomuckého, který je ochráncem obce Podolí. Hlavice je zakončena jehlanovitou stříškou z pálené krytiny, v jejímž vrcholu je cyrilometodějský kříž.
Záměrem nebylo jen urbanizovat krajinu a prostředí ve kterém žijeme, ale poukázat na svatojánskou tradici tohoto místa, která sahá mnoho století do minulosti. Současně tato kaplička je připomínkou papežské návštěvy v Brně, v roce, kdy církev slaví rok kněží, jejichž patronem a ochráncem je sv. Jan Nepomucký.
Žehnání kapličky proběhlo v neděli 9. května 2010 za hojné účasti místních občanů, ale i přespolních. Chtěl bych jmenovitě poděkovat všem, kteří na stavbě pracovali a o její realizaci se přičinili: Ing arch. Petr Parolek, PhD - návrh; Jiří Filip - LETIŠTĚ BRNO, a.s. – sponzor; Firma Přemysl Veselý, s.r.o. – sponzor; Miloš Vránek - RENOCAR, a.s. – sponzor; Obec Podolí.
Se stavbou kapličky bylo současně upraveno i okolí a v současné době se připravuje osazení laviček a informačního panelu, který by popisoval Slavkovské bojiště na které je odsud krásný výhled. Je mým přáním, aby toto místo se stalo nejen zastávkou pro kolemjdoucí a cyklisty, ale i nás vedlo k hlubšímu vztahu k místu kde žijeme a které je vskutku nádherné.

P. Pavel Kopeček, farář

Nahoru