římskokatolická farnost Podolí
 

Kronika

Vzpomínka na biskupského radu P. Adolfa Sváru
Vzpomínka na patra Školaře – kostelníka od sv. Jakuba
Josef Blažek-Pavlovický & Čepáček
P. Josef Brtník, salesiánský farář
P. František Xaverius Komárek
Ze života P. Jana Hřebíčka

Vzpomínka na biskupského radu P. Adolfa Sváru

Šlapanický farář P. Adolf Svára byl po neblahých událostech v roce 1959 a po zatčení a uvěznění jeho kaplanů P. Klímy a P. Brabce z moci státní přeložen na faru do Podolí. Odchod ze Šlapanic, kde působil 39 let, jej zaskočil, protože si přál zde dokončit svou pozemskou kněžskou pouť. Toto přeložení do ustraní pro 78-letého kněze bylo tvrdou ránou. Od 1. srpna 1959 sídlil tedy na podolské faře a vykonával zde duchovní zprávu jako výpomocný duchovní – penzista. Byl velmi rád, když někdo z bývalých farníků jej osamoceného na podolské faře navštívil. Ještě když se vraceli šlapaničtí poutníci ze Křtin, zastavili se za ním někteří. Záhy však byly zakázány poutě a s nimi se utlumily šlapanické návštěvy a také vzpomínky na dřívější farnost. Jeho zájem se neustále soustředil na politicko společenské poměry, které jej trápily. Z kdysi silné osobnosti a autority, která výrazně ovlivňovala po mnohá desetiletí život města Šlapanic, se stal pesimista: člověk, který již rezignoval a chce jen v klidu dožít. Druhá polovina šedesátých let znamenala uvolnění státního dozoru nad církví, ale tento závan svobody osmdesátiletý kněz již nebyl schopen vnímat.

Pohřební průvod

P. Svára zemřel v brněnské nemocnici 30. září 1967 ve věku 87 let a podle svého přání byl po pohřebních obřadech v kostele v Podolí převezen do Olomouce a tam na Ústředním hřbitově v rodinné hrobce pohřben. Pohřební obřady vykonal jeho rodný bratr P. Alois Svára, který byl farářem v Černé Hoře, kázání měl P. Norbert Škrdlík z Brna a při rekviem asistovali P. František Brunclík z Nedvědic a P. Josef Vlček ze Znojma. Pohřební průvod šel z kostela sv. Jana Nepomuckého až ke křižovatce státní silnice do Olomouce u obce Bedřichovice.

 

p_svara_pohreb

Pohřební průvod jde kolem kostela ke státní silnici, odkud potom pohřební auto odvezlo zesnulého P. Sváru přes Vyškov do Olomouce.

Krátký nekrolog P. Adolfa Sváry:
Narodil se 14.8.1880 v Olomouci.
Kněžské svěcení přijal 5.7.1904 v Olomouci.
V letech 1920 do 1959 byl farářem ve Šlapanicích.
Od roku 1959 až do své smrti v září roku 1967 působil v Podolí.

P_Svara_nekr

Ať mu Pán Bůh odplatí, co dobrého pro naši podolskou farnost udělal.

Nahoru

Vzpomínka na patra Školaře – kostelníka od sv. Jakuba

Je tomu téměř pět let, kdy jsme se v budišovském kostele rozloučili s panem farářem Františkem Školařem. P. František Školář se narodil 3. 8. 1927 v Čechočovicích a měl čtyři sourozence, dva bratry a dvě sestry. V Třebíči navštěvoval gymnázium, kde také v roce 1948 maturoval. Po maturitě nastoupil do diecézního alumnátu v Brně. V roce 1950 došlo ke zrušení alumnátu a František Školař nastoupil jako plánovač do brněnského podniku Ingstav, kde pracoval až do důchodu. Během zaměstnání získal družstevní byt na Lesné v Brně. V důchodu dělal kostelníka u sv. Jakuba v Brně.

p Skolar

Na kněze byl tajně vysvěcen v Brně 25. února 1969. Do duchovní správy se mohl díky společenským změnám přihlásit v roce 1992 a byl v témže roce, přesněji 1. října 1992, ustanoven farářem v Budišově. Funkci duchovního pastýře zde vykonával až do roku 2000, kdy ze zdravotních důvodů odešel na méně exponovanou farnost k nám do Podolí. Zde působil jeden rok jako farář a mnozí na něj vzpomínají, zvláště pak členové Třetího řádu sv. Františka, se kterými se modlíval Liturgii hodin. V Podolí se jeho zdravotní stav natolik zhoršil, že v roce 2001 odešel do trvalého důchodu. Bydlel v Brně a i přes svou nemoc se snažil sloužit Kristu a církvi, vypomáhal ve farnosti Brno – Židenice. Zemřel 4. července 2002. Rozloučení s ním se konalo 17. července v 10 hod. v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Židenicích a týž den v 15 hod. za účasti generálního vikáře Mons. Jiřího Mikuláška, velkomeziříčského děkana P. Jana Peňáze a duchovních spolubratří z širokého okolí v Budišově, kde byl uložen do kněžského hrobu. Za necelý měsíc, 3. srpna by mu bylo 75 let. Ačkoliv byl nemocen, snažil se ze všech sil, aby naše farnost "žila". Díky nezměrnému úsilí a obětavosti, spojených s pomocí Boží, se mu jeho krátká kněžská služba v naší farnosti dařila. Vzpomínejme v modlitbě s vděčností a s láskou.
(Životopisné údaje vyhledal P. Karel Pavlíček, připravil P. Pavel Kopeček)

Pohřeb p. F.Školaře Pohřeb p. F.Školaře Pohřeb p. F.Školaře

Nahoru

Josef Blažek-Pavlovický & Čepáček

p Blazek
Podolská farnost bude asi navždy spjata se jménem svého prvního duchovního správce P. Josefa Blažka, významného moravského lidového povídkáře a romanopisce. Josef Blažek se narodil 30. ledna 1871 ve Velkých Pavlovicích u Hustopečí. Dětství prožil v tomto rázovitém koutu jižní Moravy v domě č. p. 172. Po ukončení obecné školy v Pavlovicích navštěvoval v letech 1883-1891 české gymnázium v Brně. Zde se projevil jeho talent pro psaní krátkých povídek a příběhů ze života. Na gymnaziální léta velmi rád vzpomínal a ve své trilogii Páteční dítě (1913 - 1921) s postavou studenta Čepáčka vylíčil humorně poměry na tomto gymnáziu. Po maturitě vstoupil do brněnského kněžského semináře – alumnátu, kde se v letech 1891-95 připravoval na kněžství. Na kněze byl vysvěcen brněnským biskupem Mons. Františkem Sáleským Bauerem 28. července 1895.
Jeho první kaplanské místo bylo ve Žďáře – zámku, kde pobyl tři roky. Od 30. prosince 1898 byl přeložen do Třebíče – města ke kostelu sv. Martina. Po necelých dvou letech se opět stěhuje a od 13. září 1900 je v Horním Újezdě. Zde P. Blažek nepobyl dlouho a hned následujícího roku k 1. červnu 1901 je přeložen na své poslední kaplanské místo do Šlapanic. Ze Šlapanic dojíždí i do Podolí, aby zde v nově postaveném chrámu sv. Jana Nepomuka slavil pro podolské liturgii. Šlapanský farář P. František Laštovička nebrání zřízení podolské farnosti a postavení fary což se stalo v roce 1911 a od tohoto roku má Podolí vlastního kněze. Není jim nikdo jiný než P. Josef Blažek, který se přestěhoval na podolskou faru 1. března 1911. Zde v Podolí byl P. Josef téměř třicet let (1.3.1911 – 30.11.1940) a farnost mu přirostla k srdci.

P Blazek
Děti u prvního sv. přijímání roku 1925

V Podolí rozvinul svoji spisovatelskou činnost, mnoho cestoval a četl. Psal články, povídky i romány. Překládal z italštiny. Byl rozeným vypravěčem, jeho sloh byl živý, lehký a plastický, zrovna tak jako postavy jeho knih. Většina jeho literárních děl je poznamenaná poctivostí a nenáročností, která panovala za jeho mladých let ve Velkých Pavlovicích. Jeho literární odkaz je opravdu početný – přes třicet děl, která vycházela samostatně a nebo byla otištěna v časopisech: Obrana, Budoucnost, Den. Svá díla podepisoval italským jménem P. Giuseppe (P. Josef). Brzy však přijal druhé pseudonym po svém rodišti „Pavlovický“. Obyčejně mezi lidem a zvláště mezi kněžími byl znám jako „Čepáček“ - hrdina zmiňované trilogie Páteční dítě, kterým nebyl nikdo jiný než on sám. S první povídkou Páté přes deváté debutoval roku 1911 v časopise Den a pak následovaly další. Vesnický román Slepá ze Slavic (1923) se odehrává v jeho rodných Pavlovicích ke kterým měl vřelý vztah. V prosinci roku 1929 obdržel církevní vyznamenání a byl jmenován konzistorním radou.
p Blazek
Od roku 1937 pozoroval na sobě, že jej opouštějí síly, což se stupňovalo a od prázdnin 1940 již nemohl své kněžské poslání plně vykonávat. Proto začal do Podolí ze Šlapanic dojíždět P. František Klempa. Počítal s tím, že odejde z Podolí na penzi do Tuřan. Jeho nemoc se však natolik zhoršila, že byl začátkem října odvezen do nemocnice Milosrdných bratří v Brně na Vídeňské ulici. V nemocnici mu byla zjištěna rakovina plic a nebylo naděje na uzdravení. Dne 21. listopadu 1940 jej rektor Redemptoristů v Brně P. Václav Slezák zaopatřil svátostmi a P. Josef byl připraven na setkání s našim Pánem. Přál si zemřít v Podolí, v místě svého dlouhého působení, a tak byl 22. listopadu převezen na podolskou faru. V sobotu, na svátek sv. apoštola Ondřeje, ve věku 69 let zemřel P. Josef Blažek Pavlovický - Čepáček. U jeho lůžka klečel P. Klempa a modlil se litanii k Bohorodičce Panně Marii a modlitby za umírající. Sám P. Klempa do farní kroniky napsal: „V sobotu na sv. Ondřeje po 11 hod nastala agonie. Po několika minutovém „škytání“ klidně zemřel. Jeho tvář po smrti se nijak nezměnila. O 1 12 hodině umíráček hlásal podolským, že na věčnost odešel jejich dobrosrdečný pastýř. Dr. Vladimír Procházka, který ho léčil konstatoval příčinu smrti takto: Carcinoma bronchi (rakovina plic) a embolia cerebri (mozková mrtvice).“

Pohřeb P. Blažka byl 3. prosince 1940 za velké účasti věřících a kněží. Po obřadech v kostele bylo tělo zemřelého uloženo do hrobu vlevo od hlavního kříže na podolském hřbitově. Časopis Den, kam P. Blažek posílal své články těmito slovy popsal celou událost: „Podolí u Brna nebylo dosud svědkem návštěvy tolika kněží a věřících, jako v den pohřbu dp. P. Josefa Blažka. Dlouho před 10. hodinou sjíždělo se kněžstvo a lid, aby se rozloučili se zesnulým, který v záplavě květů ležel v otevřené rakvi ve své pracovně.
Sbor kněží se modlil v kostele kněžské hodinky a úderem 10. hodiny odebral se k farní budově, kde započal vlastní obřad. Kondukt vedl J.M. ndp. Kancléř a prelát Dr. Josef Kratochvíl. V domě smutku rozloučili se s p. farářem smíšený chrámový sbor za řízení p. řed. kůru Vašíčka. Odtud se odebral smuteční průvod do kostela. Přede mší sv. tklivě promluvil o zesnulém dp. Děkan telnický P. Jan Šťastný a jeho jménem prosil za odpuštění, jestliže snad někomu někdy pan farář ublížil a doporučil ho modlitbám farníků. Slova kazatele byla provázena slzami přítomných.
Po slavném pontifikálním rekviem odebral se průvod na hřbitov, kde duchovního pastýře očekával hrob bíle zdobený se zlatým nápisem: „Budiž Vám země lehká“. Za křížem šla dlouhá řada školních dítek, pak členové katol. Spolků a místní občané, četa hasičů, dechová hudba, kostelní sbor, přes 60 kněží a bohoslovců. Rakev, na níž byl připevněn kalich s paténou, nesli nejstarší a nejváženější občané podolští za čestné stráže hasičů. Za ní kráčeli příbuzní a nepřehledná řada smutečních hostí.
Po obřadech rozloučil se velmi tklivými slovy spolužák zemřelého dp. Prof. Matěj Chládek, který zhodnotil jeho literární činnost, zdůraznil, co ztrácí jeho odchodem církev a vlast. Slova: „Josífku Čepáčku, na shledanou na věčnosti,“ zanikla v pláči přítomných. Za farníky a jednotu Orla poděkoval za vše dobré p. Čalkovský. Za školní dítky slíbil svému učiteli věrnost jeden z jeho žáků. Pan řídící Sklenář zhodnotil jeho práci spisovatelskou a básnickou, jeho práci zahrádkářskou a včelařskou. Z každé stránky jeho knih, jichž tolik napsal, čiší láska a dobrota. Pohřeb P. Josefa BlažkaTu lásku, úctu a věrnost mu zachová i učitelský sbor a všichni, které v životě učil. Za příbuzné rozloučil se dp. Kaplan šlapanský P. Klempa. Poslední „S Bohem“ mu dal za rodáky a obecní zastupitelstvo rodných Velkých Pavlovic pan Švásta.
Paprsky posledního slunce objímaly naposled rakev velikého, pokorného a skromného kněze – nezapomenutelného učitele a spisovatele P. Josefa Blažka-Pavlovického tak, jako zesnulý objímal láskou a dobrotou všechen lid.

Odpočívej v pokoji!“

 

 

Nahoru

Nová doba – nová spiritualita.

P. Josef Brtník, salesiánský farář

p Brtnik
Po listopadových událostech 1989 přišli v následujícím roce do farností Podolí, Prace a Šlapanice salesiáni. S jejich příchodem se otvírá nová kapitola v dějinách podolské farnosti a ta předcházející končí. Nová doba si žádá novou spiritualitu? Krátce se poohlédněme po jejich působení a zvláště pak i na prvního podolského salesiánského faráře – P. Josefa Brtníka. Narodil se 18. července 1948 v nedalekých Sivicích u Brna. Rodiče pocházeli ze zemědělských rodin s prakticky žitou křesťanskou vírou. Po základní škole studoval zemědělskou školu s oborem pěstitel - chovatel. Pak byl dva roky na vojně v Kutné Hoře. Po návratu do civilu pracoval čtyři roky v zemědělství a zároveň i hledal své životní povolání, začala se rýsovat jeho cesta ke kněžství. Od roku 1973 do r. 1978 se k duchovnímu stavu připravoval v semináři v Litoměřicích. Během studia se seznámil se salesiány a začal poznávat nový rozměr spirituality. Na kněze byl vysvěcen 25. června 1978 v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Prošel několik míst v brněnské diecézi: začínal jako farní vikář u sv. Jakuba v Jihlavě, potom byl tři roky vikářem v Boskovicích; pak sedm roků ve Štítarech na Znojemsku. V roce 1990 byl poslán jako farář do Šlapanic u Brna, Podolí a Prace. Zároveň vykonával službu ředitele komunity salesiánů v Brně a okolí. Po čtyřech letech byl přeložen do Brna, nejprve ke kostelu sv. Augustina a potom do nově postaveného domu salesiánů v Brně – Žabovřeskách. Zde od roku 1995 do r. 2002 vykonával službu ředitele a později i faráře v nově zřízené farnosti Panny Marie Pomocnice. Od června roku 2002 je farářem v Praze Kobylisích u sv. Terezie od Dítěte Ježíše.

Nahoru

P. František Xaverius Komárek

Několik poznámek k životu našeho kněze, rodáka z Podolí u Brna, P. Františka Komárka.
Narodil se 14.11.1920 v Podolí u Brna pod „zámkem“.
Na kněze byl vysvěcen v brněnské katedrále biskupem Karlem Skoupým 16. 4.1950.
Od 5.9. 1950 do 25.7.1953 vykonával tříletou vojenskou službu – kde sloužil jsem nezjistil.
Dne 1.9.1953 nastoupil jako kooperátor (kaplan) do Vratěnína na Znojemsku – v pohraničí.
Po půl roce dne 1.2.1954 byl jmenován kooperátorem (kaplanem) v Moravských Budějovicích.
Nezjistil jsem jak dlouho byl kaplanem v Moravských Budějovicích, protože do jeho jmenování administrátorem ve Slupu byl nějakou dobu kaplanem u sv. Tomáše v Brně.
Dne 1.4.1960 byl jmenován administrátorem ve Slupu a zpravoval farnosti Jaroslavice a Strachotice, byl to návrat do pohraničí na Znojemsku.
1.9.1966 nastupuje jako farář do Moravského Krumlova, kde působil po zbytek svého života.
1.11.1981 byl jmenován děkanem děkanství Moravský Krumlov.
1.7.1993 odchází z aktivní kněžské služby na odpočinek, zůstává bydlet na faře a vypomáhá jako „výpomocný duchovní“.
Zemřel 15.2.1999 na faře v Krumlově a pohřben byl 24.2.1999 na tamějším hřbitově.

Nahoru

Ze života P. Jana Hřebíčka

Otec Jan Hřebíček se narodil 25. 11. 1912 v Drnovicích, farnost Lysice. Ordinován byl 5. 7. 1937 v Brně, na kněze jej vysvětil biskup Mons. Josef Kupka. Jeho první kaplanské místo bylo v Olešnici na Moravě, kam nastoupil 1.8.1937. Po ročním působení v Olešnici mu biskup Kupka svěřuje i Sebranice u Boskovic. Otec Jan je v Olešnici asi dva roky, kdy na jaře v roce 1939 je v rámci mobilizace povolán do armády. Po obsazení pohraničí, končí i jeho mobilizační povinnost a otec Jan se vrací do diecéze. Stává se administrátorem v Prosetíně u Bystřice nad Perštejnem. Následně je zde jmenován farářem a zde také prožil celé období II. světové války. V roce 1946 se stává farářem v Nedvědici nad Perštejnem. Důležitým datem v jeho životě je 13. září 1950, kdy je zajat českou policií a odvezen k internaci do kláštera Želiv, jako mnoho dalších kněží a řeholníků. Želivská internace trvala necelé dva roky a po jejím skončení se stává kaplanem v Náměšti nad Oslavou. Ještě téhož roku 1.10.1952 je jmenován administrátorem v Domašově, kde působí asi osm let. Dalším jeho působištěm byly Rozsochy a Lísek u Bystřice nad Perštejnem. Do Rozsoch přišel 15.8.1960 a z této obce měl i hospodyni, která jej provázela na všech jeho dalších působištích. V roce 1970 přichází jako administrátor do Kuřimi. Z Kuřimi po sedmi letech přešel do Podolí do důchodu ne v r. 1976, jak se uvádí v diecézní agendě, ale r. 1977. Rok totiž čekal, až bude podolská fara opravena a schopná bydlení. Před jeho příchodem se na faře v Podolí dělal přívod vody, splachovací WC, ústřední topení a oprava sklepních prostor. Asi za 4 měsíce po svém příchodu do Podolí, dne 20.10.1977, zemřel po mozkové mrtvici právě na Petrově v kapli katedrály při rekolekci. Zemřel v náručí tehdejšího měřického kněze P. Karla Pavlíčka, který na tuto událost s dojetím vzpomínal. Pohřben byl v rodných Drnovicích, na hřbitově kolem kostela. Otec Jan Hřebíček byl svými farníky oblíbený, a když si letos budeme připomínat 100 let od jeho narození, stále zůstává v naší paměti a v našich modlitbách.
P. Pavel Kopeček

Nahoru